Články | Databáze dětských koutků

Jak naučit dítě čas?

Jak vysvětlit dítěti, že v jednom dni je jen omezený počet hodin a dá se stihnout jen určitý počet činností? Jak mu vysvětlit, že pokud začne dělat věci rychleji, stihne si déle hrát? Co zafungovalo u nás? Kostičky a dohoda.

2014-09-08 15:27:00

Doma jsme se začali potýkat s několika stále dokola se opakujícími situacemi. Například: Po příchodu domů si kluci lehli tak, jak byli v bundě a čepici mezi dveře s botami vystrčenými do chodby a prostě se povalovali. Odmítali se svlékat s argumenty, že už jsou opravdu unavení nebo něco podobného. Většinou jsme jim začínali po dobrém domlouvat, pak jsme začali vyhrožovat zatržením pohádek a nakonec jsme se většinou neudrželi a začali jsme na ně jeden nebo druhý hubovat. Oni se pak rozbrečeli a do půl hodiny byli svlečení. Do půl hodiny! Mrzelo nás, kolik času jsme probendili domlouváním a naprosto zbytečnou scénou. Navíc jsme se cítili špatně, že jsme je rozbrečeli a že jsme pak spoustu věcí nestihli. Tato scéna se opakovala s každým příchodem domů. Celkem jsme tedy tímto nemilým způsobem strávili denně až dvě hodiny.

Navíc Vojtík začal chodit do školy a potřebovali jsme, aby chodil včas a zároveň aby měl splněné všechny svoje povinnosti. Připravené věci do školy, na tréninky a tak podobně. Kluci si stěžovali, že si nepamatují, co všechno je potřeba ráno nebo i přes den udělat. Navíc přeci neví, kolik ještě mají času na zábavu.

Večer jsme si po pohádce v pokojíčku povídali. Zeptala jsem se, jestli by jim pomohlo, kdybych jim namalovala jednotlivé činnosti, které by měli přes den zvládnout a oni, když nebudou vědět, co má následovat, tak se půjdou na obrázek podívat a vyčtou si to z něj. Nadšeně souhlasili. Další kámen úrazu viděli v tom, že neví, kolik času potřebují na jednotlivé činnosti. Domluvili jsme se, že je budeme upozorňovat my, když známe čas. V době, kdy jsme tenhle systém vymýšleli, kluci milovali tančit na píseň „Gangnam Style“. V té době na ni rozhodně potřebovali každý den tančit. J Využili jsme toho a navrhli, že tuhle písničku můžeme stáhnout do mobilu a nastavit ji jako zvonění, které bude jednotlivé činnosti oddělovat a pokud vše stihnou před posledním zvoněním, můžou si na celou písničku zatancovat. Kluci byli naprosto nadšení.

Malůvku jsme vyvěsili v kuchyni a kluci se několikrát za den chodili koukat, co mají právě teď udělat. Na obrázek jsem jim namalovala sled činností, které by měly každé ráno a pak i v průběhu dne plnit a naučit se je dělat vlastně automaticky a co nejrychleji. Pro jednotlivé činnosti jako snídaně, ranní hygiena, oblékání jsme stanovili určitý čas. Na snídani 25 minut, na ranní hygienu 10 minut a na oblékání také 10 minut. Každý časový úsek jsme oddělili zazvoněním budíku. Na mobil jsem si nastavila jejich oblíbenou písničku „Hopa Gangnam Style“, na kterou teď moc rádi tancují. Domluvili jsme se, že pokud budou v chodbě dříve, než začne hrát poslední výzva k odchodu, mohou si na písničku zatančit. To je hodně motivovalo a nestalo se nám, že by to nestihli. Pokud totiž ranní přípravy narušila třeba neočekávaná delší návštěva WC, tak časová rezerva byla dostatečně velká, aby se vše do posledního zvonění dalo stihnout. Pokud stihli být oblečení i s ranní hygienou ještě před zazvoněním posledního budíku, mohli si pohrát. Vždy jsou naprosto šťastní, když jsou včas. My je samozřejmě chválíme a vysvětlujeme, že díky tomu, že se mezi povinnostmi nezdržovali ničím jiným, mají teď delší čas na zábavu.

Navíc jsme rozmístili hodiny tak, aby viděli na ručičky nebo na čísla a mohli se orientovat, kde je ručička nebo jaké číslo se na hodinách zobrazuje, když zazvoní upozorňující zvonění. Tímto způsobem si začali uvědomovat, jak dlouho některé činnosti trvají. Vysvětlila jsem jim, která ručička je pro ně důležitá a kterého čísla na hodinách si mají hlavně všímat. Pokaždé, když jsou hotoví, letí k hodinám a říkají: „Supér, ještě je tam pořád dvojka a ne trojka!“. To když je třeba 7:25.

Nabídla jsem jim, že jim vysvětlím, jak je to přes den s časem a ukážu jim na kostičkách kolik času je potřeba na povinnosti a kolik času mají na zábavu. Rozmístila jsem v pokojíčku do řady kostičky a vysvětlila jsem jim, že každá kostička je půl hodina. Teď už ví, že vyčistit zuby trvá pár minut. V koupelně mají přesýpací hodiny na 1,5 minuty, které se přesypou dvakrát, než zoubky zkontrolujeme. Spolu s oblékáním a snídaní tímto stráví téměř dvě kostičky. Pak jsem sebrala kostičky za čas, který stráví ve škole nebo školce a my v práci. Další kostičky padly na kroužky a na večerní spinkání. K vysvětlování jsem si záměrně vybrala den, kdy se vracíme z kroužků později. Zbyly nám čtyři kostičky a tedy dvě hodiny, ve kterých se měli ještě navečeřet a umýt. Vysvětlila jsem jim, že pokud se budou s večeří loudat, pak jim zbude málo času na pohádku, čtení nebo hraní. Stejně tak, pokud protáhnou hraní, tak už nestihnou pohádku. Oba přikyvovali a pochopili.

Vysvětlila jsem jim, že nás s tatínkem nebaví je neustále napomínat, ať udělají to nebo tamto a vyhrožovat, že nestihnou Večerníček. Díky projektu Nevýchova jsem si položila otázku: „Proč MĚ záleží tolik na tom, aby ONI stihli Večerníček? Chtějí ho stihnout i oni?“ Domluvili jsme se, že jim připomenu nejvýše dvakrát, co mají dělat a pak, že už bude záležet jen na nich, jak se k tomu postaví. Odsouhlasili jsme si také, že jsou tým. Pokud tedy jeden bude a druhý ne, pohádka se pouštět nebude. Namítali, že je to nespravedlivé. Tak jsme si probrali situaci: Vojtík, protože je starší, dokáže se svlékat a u toho dovádět s Kubíkem. Kubík jen dovádí a už zapomene na činnost, kterou právě dělá. Vojtík tedy odvádí Kubíkovu pozornost. Někdy to je ale také naopak. Jindy Vojtík přemýšlí o různých svých záležitostech a zapomíná se svlékat, Kubík si zapne „trysko-myš“ a je co by dup. Kluci to uznali a začali fungovat naprosto báječně. Když je jeden dřív, pomáhá tomu druhému složit věci nebo ho povzbuzuje, ať si pospíší a ptá se, jestli mu může s něčím pomoci. Jsou úžasní.

Opravdu vřele doporučuji alespoň pro inspiraci projít bezplatným kurzem Nevýchovy. Podívejte se na příběhy dalších maminek a jejich dětí zde. Vstupte do kurzu, pokud vám informace od Katky Králové nic nepřinesou, můžete kurz opustit, vrátí vám peníze. Věřím, že z nového přístupu budete nadšení, jako jsem já a moc vám tu proměnu přeji.

Ze srdce vám přeji pohodové dny s vašimi dětmi.