Články | Databáze dětských koutků

Jak vychovat sebevědomé dítě a způsoby rodičovské výchovy

Kdekoli jsem, baví mě pozorovat reakce lidí, styl výchovy a způsob komunikace mezi dětmi a rodiči. Často se zamýšlím nad tím, jak slova, která dětem říkáme a způsob našeho chování vůči dětem, ovlivňuje jejich sebevědomí. Pro sebe jsem definovala několik typů výchovy. Přiznám se, že se občas a někdy i často přistihnu, že se svými chlapečky jednám některým níže popsaným způsobem. Když si to uvědomím, pak velice záleží na mojí náladě a rozpoložení, zda dokážu svoje chování k nim změnit. Je zajímavé, že jsem podobné rozškatulkování rodičovské výchovy shodou okolností objevila také na stránkách Nevýchova. Pojďme se společně zamyslet nad tím, jak sebevědomé dítě může vychovat rodič, který aplikuje některý z následujících způsobů výchovy.

2014-11-21 10:42:43

Výchova z lavičky

Jedná se o rodiče, kteří pojali výchovu tak, že s dětmi podnikají všechno to, co běžní rodiče. Chodí s dětmi na hřiště, vodí je na kroužky, ale neužívají si to s nimi. Pro ně je důležité, že dítě je venku na vzduchu a něčím zabavené. Z lavičky na něj pak volají různé zákazy a příkazy. Nejčastěji: „Ještě jednou a jdeme domů!“ nebo „Koukej mu to vrátit!“ anebo „Neházej to na něj!“ Zřejmě si myslí, že tím, že všichni dospělí uslyší, že své dítě okřikují, vychovávají své dítě. Ale přispěje to k jeho sebevědomí?

Nepopírám, že se mi občas také nechce běhat s dětmi po hřišti a z bezprostřední blízkosti sledovat jejich hrátky. Uvědomuji si totiž, že děti těchto rodičů většinou zlobí, aby je přilákaly blíž anebo aby přitáhly alespoň jejich pozornost. Budiž těmto rodičům omluvou, že svůj postoj k výchově nejspíš okoukali v dětství od svých rodičů. Možná, že jsou sami se sebou nespokojení a jim samotným chybí sebevědomí. anebo si ho vytvořili v dospělosti svým nezáživným životem. Mně osobně vždycky pomohou si uvědomit, že se svým dětem chci věnovat, i když jsem unavená nebo jsem nestihla nějakou práci. Vždy se snažím s nimi být i v myšlenkách, když s nimi trávím čas. Mám totiž od své maminky i babičky odkoukané, že je běžné s dětmi být na hřišti, ale v myšlenkách přemýšlet třeba nad tím, co mám koupit. Znáte pak ty odpovědi, kdy po dítěti opakujete poslední slova z věty nebo jen odpovídáte: „Hmmm“ nebo „Opravdu?“. Ve skutečnosti ale nevnímáte nic z toho, co vám dítě říká. Já mám v tomhle odhledu na sobě ještě velký kus práce.

Ocásek plný zákazů

Dalším typem výchovy je ocásek plný zákazů. To jsou většinou rodiče, kteří se o své dítě bojí natolik, že ho téměř ani nenechají udělat samostatný krok. Svou přehnanou pozorností naopak své dítě svazují natolik, že se vzteká, aby rodiče na chvíli odehnalo. Mám jednu kamarádku, která za svou holčičkou neustále běhala a to i na prostranství, které jsme my ostatní rodiče vyhodnotili jako naprosto bezpečné. Viděla různé katastrofické scénáře, kam by mohla spadnout a strčit hlavu. Přestože holčička šla úplně jiným směrem, než se její obavy ubíraly, chodila tak krok za ní. I když holčička jenom chodila a nic víc v úmyslu neměla, protože zkrátka měla radost, že ve svých třech letech může běhat mezi tolika dospělými a dětmi. Maminka jí svými zákazy přímo obtěžovala. Zakazovala jí chodit blízko k plotu, i když holčička si snad ani nevšimla, že tam nějaký plot je. Zakazovala jí chodit mezi nás, aby do někoho nestrčila. Pak už jsem všechny ty zákazy přestala vnímat a myslím, že její holčička taky. Po chvíli se holčička začala strašlivě vztekat a maminka z toho byla psychicky ještě unavenější, než z předchozího „ocáskování“. Ze spokojené a nadšené holčičky se po zbytek dne stala holčička, která většinu času trávila buď vztekáním se, nebo mazlením se s maminkou. Teď už jsem je dlouho neviděla a tak nevím, jak pokračují dál. Jen mi je kvůli té holčičce trochu líto, že se maminka nenechala přesvědčit, že se nejedná o období vzdoru, ale o přílišnou péči. Myslím, že různé zákazy a příkazy máme také často odkoukané od svých rodičů. „Nechoď tam!“ „Neběhej!“ jsme slyšeli snad všichni. Jenomže nám nikdo většinou nevysvětlil proč. Proč nemám běhat, když mě to baví? A proč nemám chodit k sousedům na zahradu, když tam mám kamaráda? Většinou nám už nikdo nevysvětlil, že se třeba tatínek nepohodl se sousedem a tak tam pro mě nechtějí jít. Nebo že příkaz, abych neběhala, je vlastně naučeným projevem výchovy. Který není opodstatněný žádnou obavou nebo nebezpečím. Že se většinou jedná jenom o naučený nebo chcete-li odkoukaný způsob komunikace rodičů k dětem, když už si dítěte dlouho nevšimli nebo dítě jich. Že tímto způsobem vlastně jen říkají: „Jsem tady, vím o tobě.“ Ze zkušenosti vím, že naše děti neopodstatněné příkazy a zákazy vnitřně omezují. Nejednou mě můj starší syn překvapil otázkou: „A proč, mami?“ a já jsem zjistila, že to ze mě najednou jen tak vypadlo ani nevím proč. Někdy je opravdu zajímavé se zamyslet nad tím, co říkáme a hlavně nad pravým důvodem proč to říkáme.

Výchova bez limitů

S mým synem chodí do školy kluk, který kromě toho, že paní učitelku hodně zlobí, tak nemá žádnou disciplínu. Jednou jsem čekala před šatnou, až Vojtík přijde z družiny. Většinou to trvá docela dlouho. Už přede mnou tam přišla maminka tohohle kluka. Kluk už v šatně byl, ale nepřevlíkal se. Sedl si na zem a seděl. Zřejmě čekal, co se stane a asi jako vždycky se nestalo nic. Maminka mu co chvíli klidným hlasem zopakovala: „Oblíkej se.“ A koukala na něj. Dokonce někam zatelefonovala, že přijdou pozdě. Tak kluk seděl dál. Seděl tam, i když jsme už odcházeli… a jestli neumřeli, sedí tam dodnes. To by se na závěr příběhu hodilo, ale po pravdě nevím, jak ho z té šatny dostala. Tipuji, že mu domluvil školník nebo paní šatnářka, když zavírali školu. :) Věřím, že tahle maminka je přesvědčená, že pro svého syna dělá to nejlepší. Nerozčiluje se, nedává příkazy ani zákazy, ale také mu neurčuje žádné hranice. Neučí ho, že je potřeba si navzájem vycházet vstříc. Že když on bude vnímat ji, tak ona bude vnímat jeho. Když mu totiž vysvětlí, proč se má oblékat, tak stihnou jít za kamarádem nebo za babičkou anebo si třeba doma déle hrát. Viděla jsem, že ji svých chováním vybízel, aby mu ukázala, co se stane, když jí nevyhoví. Jenomže se nestalo nic a on si bude myslet, že i o jejím životě a tom, jak stráví čas, rozhoduje on. Díky takovým rodičům si vždycky uvědomím, jak je potřebné s dětmi mluvit a nerozčilovat se, když chci něčeho dosáhnout. I v tomhle ohledu mám před sebou veliký kus práce. V situacích, kdy mě tlačí čas se ze mě stává opravdová fůrie, hubuju a remcám a to přestože vím a mám odskoušené, že s poklidnou domluvou to zvládneme daleko rychleji.

Hravý pohodový rodič

Možná budu některým maminkám křivdit a některým tatínkům nadržovat, ale pod sloganem „Hravý a pohodový rodič“ si většinou představím tatínka, který učí svého syna fotbal nebo spolu jezdí autíčkem na ovládání anebo si staví dálnice. Tatínkové se totiž vzácným způsobem umí oprostit od všech myšlenek, které souvisí s faktem: "jít s klučíkem ven". Maminky vždy starostlivě připraví svačinku, pitíčko, kapesníčky, vlhčené ubrousky, náhradní oblečení , aby měly vše připravené pro případ, že nastane modelová situace, kterou si v průběhu příprav představily. Většinou na nic jiného kromě pitíčka a svačinky nedojde, ale maminky se postaraly, aby mohly být v klidu „kdyby náhodou“. Tatínkové tyhle věci neřeší, protože se většinou vyřeší sami. Když dítě dostane hlad, nějaká maminka na písku mu kousek jablíčka dá. Žízeň se dá rozptýlit zaměřením pozornosti k něčemu zajímavému. Většina tatínků dokáže do dětského světa lehčeji proniknout, protože je nezatěžuje starání se. Situaci vždycky nějak vyřeší a jejich výchova bývá hravější. Maminky mají většinou v hlavě kromě hraní si s dětmi ještě všechny možné situace, které by mohly nastat a časový pres. Tak velmi lehko sklouznou z vyladěného způsobu výchovy do ustaraného. Často záleží na tom, kolik mají rodiče dětí. Jedno dítě má své potřeby a jeden dospělý mu je může lehko naplnit. Dvě děti mají každé jiné potřeby a pro jednoho dospělého je už složitější je naplnit. U mě hodně záleží na tom, jak jsem vyspalá, kolik mám před sebou práce a jak mi přes den časově vychází to, co jsem si naplánovala. Mým cílem je tolik se NESTARAT a užívat si zábavu se svými dětmi. Jednu dobu jsem si uvědomila, že je dokážu bezpečně rozplakat, ale rozesmát už tak lehce ne. Hodně jsem začala pracovat na tom, abych si uvědomovala co, kdy a proč říkám a také se snažím změnit svůj způsob života, abych byla sama se sebou spokojená. Když je totiž člověk spokojený sám se sebou nebo na tom alespoň pracuje den po dni, tak dokáže být „vyladěný“ a pohodový. Všechno i výchova pak jde jednodušeji.

Rodič „chci, ale nenapadá mě to řešit jinak“

Mám kolem sebe spoustu kamarádek s dětmi. Často mi říkají, že všechno umím dětem tak pěkně vysvětlit a podívat se na věci jinak (s nadhledem). Tak mi poměrně často volají, abych jim poradila, jak vyřešit nějaký výkyv v chování jejich dítěte. Radím ráda a ještě radši to na dětech testuji. :) Moje nápady ale mohu testovat jenom u těch, které znám osobně a znám jejich rodinné zázemí a chování. Nedávno jsem ale objevila velmi inspirativní portál s názvem Nevýchova. Je sice pravda, že slečna, která to má na svědomí ještě děti nemá. Ale to je podle mě její velká výhoda. Právě proto, že není zatížená opakující se situací s vlastním dítětem, je schopná se na situace podívat jinak a otevřít vám vrátka ze začarovaného kruhu dětské akce a vaší reakce na ni. Alespoň pro mě velice inspirativní svým naladěním a postojem k výchově. Ráno si často u snídaně pouštím zajímavá videa, ať už z oblasti osobního rozvoje nebo z oblasti, kterou se právě zabývám. Za nápady a metody, jak některé situace zvládnout, které Katka ve svých videích zmiňuje, jsem opravdu vděčná. Myslím, že tento portál je velkým přínosem nejen pro rodiče, kteří při výchově postrádají nápady, jak situace řešit jinak, ale i pro rodiče, kteří na nějaký způsob přišli. S kamarádkami si rády vyměňujeme zkušenosti, co na naše děti zapůsobilo, když nechtěly pít, zdravit nebo procházely obdobím vzdoru. Právě tato témata a mnoho dalších mohou maminky v klubu Nevýchovy sdílet a navzájem si radit. Zajímá vás, jaký typ rodiče jste vy? Potřebovali byste nějakou inspiraci, jak z dítěte vychovat sebevědomého jedince? Klikněte na tento odkaz a najděte svou inspiraci v on-line kurzu zdarma.

Ze srdce vám přeji pohodové dny strávené s vašimi dětmi.